Proč jíst méně masa?

Způsob, kterým se stravujeme, významně ovlivňuje stav naší planety. Podle Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) současné stravovací návyky lidstva odpovídají v globálu za třetinu emisí skleníkových plynů, přičemž za více než 20 % může živočišná produkce. Cíle stanovené Pařížskou dohodou z roku 2015, které mají zabránit nejhorším dopadům klimatické změny, není možné v současném potravinovém systému splnit, a to ani za předpokladu, že by kompletně ustaly emise z fosilních paliv. Snížením konzumace živočišných produktů může jedinec redukovat emise skleníkových plynů vyprodukované stravováním až o 50 %.

Kromě klimatické změny se naše dieta významně podepisuje i na spotřebě vody. Produkce potravy pro hospodářská zvířata je totiž odpovědná za 20 % celosvětové spotřeby vody. Člověk stravující se rostlinně tak může snížit svou denní spotřebu vody až o 2 000 litrů. V průměru je totiž na hovězí burger potřeba 2350 litrů, na jeho sójovou alternativu pouhých 158 litrů.

Neméně problematické jsou v oblasti živočišné produkce i nároky na plochu. Pro chov dobytka se využívá 80 % zemědělské plochy, přitom produkce celkem odpovídá pouhým 18 % kalorií. Významnou část (kolem 30 %) zabírají totiž pole, na kterých se pěstuje potrava pro daná zvířata. Kdyby se lidé stravovali rostlinně/rostlinněji, uvolnila by se velká část půdy (konkrétně 3 ze 4 miliard hektarů, tedy 75 %), kde by se na menší ploše vyprodukovalo více kalorií (rozuměj nasytilo by se více lidí – se stejnou zátěží životního prostředí by bylo možné nakrmit 10 miliard lidí,na jeden kilogram živočišného proteinu je totiž potřeba 12 kilogramů proteinu rostlinného).

Současná intenzivní živočišná produkce je rovněž spojována s narušením přirozených funkcí ekosystémů a úbytkem biodiverzity fauny i flóry. Nynější zemědělství stojí i za masivní deforestací. Ta se provádí z velké části s cílem vytvořit pastviny pro hospodářská zvířata nebo plochu pro pěstování krmiva. V důsledku likvidace lesů se zhoršuje rovnováha mezi ekosystémy a výrazně se snižuje biodiverzita. V současnosti je biomasa všech savců na planetě tvořena z 94 % hospodářskými zvířaty a pouhých 6 % reprezentují divoká zvířata (mezi které patří největší savci světa mořští – plejtvák obrovský; i suchozemští – slon africký). Poměr mezi výlučně suchozemskými savci je ještě markantnější: 97 % na 3 %. Podobný nepoměr je i mezi volně žijícími ptáky (29 %) a drůbeží chovanou pro lidskou potravu (71 %) na celém světě. Ohroženými se stává i mnoho druhů ryb. V současnosti je více než 90 % rybích populací považováno za nadměrně lovené nebo využívané na hranici tzv. bodu neudržitelnosti. Průmyslový rybolov se provádí na více než 55 % plochy oceánu – to je ještě čtyřikrát více, než je na souši využíváno zemědělstvím – a ničí oceánské systémy mimo jiné drancováním mořského dna, ničením korálových útesů a snižováním přirozené biodiverzity.

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5638464/

https://ourworldindata.org/land-use-diets

https://ourworldindata.org/land-use-diets

https://www.theguardian.com/environment/2023/jul/20/vegan-diet-cuts-environmental-damage-climate-heating-emissions-study

https://proveg.org/five-pros/a-plant-based-diet-is-better-for-the-environment/

FROUZ, Jan. Aplikovaná ekologie. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2021.